Bon

Boník je u nás od května 2018 a je naším druhým koníkem. Stejně jako Zindži je plemene český teplokrevník a stejně jako Zindži byl dlouho hřebcem. Kluci jsou i stejně staří. 🙂

Zdá se, že je to prostě osudový setkání!

Boník prožil dost velkou část života se svojí mámou a ještě jedním koněm, bohužel v dost nevyhovujících podmínkách. Jejich záchrana byla opravdu za pět dvanáct. Bon – v té době ještě hřebec – byl na tom fyzicky ze všech tří koní nejhůř. Trvalo dost dlouhou dobu, než se vůbec dal fyzicky natolik do pořádku, že se mohl uspat a vykastrovat. Ani po psychické stránce to s ním nebylo zrovna růžové. Kopyta ve stavu takovém, že pan kovář musel jezdit snad každý týden, všechno to zanedbání a život 6 let v šopě na řetězu si vybíraly svou daň ještě dlouho po zachráně.

Ale díky pár lidem, co na jeho záchraně podíleli se dal do kupy a stal se z něj krásný kůň!

Jeho povaha i přes nesmírnou snahu, práci a neskutečný pokrok, co s ním dokázala jedna ze záchranářek, zůstala taková „svá“.  Popravdě je dána i dost geneticky, neuváženým množením. Nerada zvířata označuju nálepkou „zlá“  nebo „nebezpečná“, ale u Boníka je potřeba opravdu dbát vysoké opatrnosti a člověk nezasvěcený do koňského světa (či „nekoňák“) by se k němu vůbec neměl přibližovat.

On totiž není zlý, jen je velmi velmi chytrý, takový Pan Kůň, co dokáže člověka odhadnout na první mrknutí a pak stačí velmi málo a může být průšvih na světě, jak již v minulosti párkrát předvedl. Tahle Bonova povaha, taky jeho minulost, kdy v podstatě nebyl nikdy ježděn, a další fyzické predispozice ho prakticky odsoudili k tomu, že najít mu vhodný domov bylo téměř nemožné.

Ale zdá se, že některé věci jsou prostě osud. Přes to, že Bon nikdy nebyl ve výběhu s druhým koněm a náš Zindža býval vždycky s koňmi velmi dominantní, až byl se dal označit za „šikanátora“, tak tady si přes všechny moje obavy sedli jako hrnec na zadek 🙂

Kam jde Zindži, jde i Bon…obráceně to moc nefunguje, ale mají se kluci opravdu moc rádi, flákají se na pastvině, čas od času mě spolu vyvenčí v lese a žijou život, ve kterém neslouží nikomu k ničemu a prostě jen jsou 🙂